Soziale Standards

 
   
 

Sociální standardy a sociální certifikace v Evropě

 

1 Úvod

 

2 Stručný přehled k tématu

 

3 Co znamená trvalý rozvoj?

3.1 Trojúhelník trvalosti

3.2 Sociální kritéria

3.3 Model „Strom“

 

4 Možnosti účasti odborů

4.1 Globální pakt Spojených národů

4.2 Odbory a trvalý rozvoj

4.3 Evropský Sociální dialog

4.4 Evropský Hospodářský a sociální výbor

4.5 Sociální zodpovědnost podniků

4.6 Forest Stewardship Council

4.7 Flower Label Programm

4.8 Iniciativy odborů na národní úrovni

 

5 Přeshraniční odborářská práce

 

Příloha

6.1 Požadavky

6.2 Literatura a Internetové Adresy

 

 

1 Úvod

Globalizace, rozšíření EU směrem na východ a diskuse o trvale udržitelném vývoji – to jsou jen některá hesla, která vystihují změny v zemích Evropské Unie za poslední léta. Ústředním problémem při rozšiřování EU směrem na východ je výrazná příjmová propast mezi současnými a budoucími členskými státy jakož i vysoký podíl zaměstnanosti v zemědělství v přistupujících zemích.

Je třeba počítat s podnikovými koncentracemi a strukturálními zlomy, které – pokud se nic nepodnikne – povedou k růstu nezaměstnanosti v přistupujících zemích. I „staré“ členské země budou tímto vývojem postiženy zostřením situace na trhu práce. K odvrácení této krize se často provozuje jednostranná politika a ekonomika, které jsou zaměřené na krátkodobé hospodářské cíle a výsledky.

Za pomoci celosvětově uznávaného modelu „Trvalého rozvoje“ mají být vyvinuta, se zřetelem na budoucnost, vedle ekonomických také sociální a ekologická měřítka pro hospodaření, neboť pouze tak bude  možná spravedlnost mezi generacemi a lidmi na celém světě.

Odbory se podílejí s ostatními zájmovými skupinami na utváření těchto procesů. Jsou zejména experty na sociální otázky utváření budoucnosti. Musí a budou se starat o to, aby se přihlíželo k potřebám pracujících a sociálně slabých a aby změny probíhaly po sociální stránce únosně.

Trvalý rozvoj potřebuje účast co největšího počtu lidí na vývojových procesech. Odborářky a odboráři na celém světě se angažují za lepší pracovní a životní podmínky, proti diskriminaci a chudobě a také lokálně za lepší ochranu přírody a životního prostředí a za bezpečnou práci v podnicích.

Touto brožurou chceme ukázat, jaké možnosti akcí pro odbory existují. Právě pro přistupující země bude něco z toho nové. Chceme ukázat, že se nasazení vyplatí a chceme povzbudit k vlastní iniciativě.

Avšak ani odbory nedokážou všechno samy. Pro svou práci potřebují podporu. V rámci vzdělávacího projektu podporovaného německým Spolkovým ministerstvem hospodářství a práce byla zpracována tato brožura. Ministerstvu za tuto pomoc děkujeme. Děkujeme také Spolkovému předsednictvu Německého odborového svazu (Bundesvorstand des Deutschen Gewerkschaftsbundes) za jeho účast na přípravě projektu.

Náš zvláštní dík patří všem, kteří na seminářích spolupracovali při sestavování informací.

 

top

 

2 Stručný přehled k tématu

Evropská unie schválila v roce 2001 v Göteborgu strategii trvalého rozvoje. Veškerá politika unie musí být ekonomicky, ekologicky a sociálně únosná. Nové členské země EU (kandidáti na vstup do EU) se mají rovněž účastnit realizační strategie. Realizace znamená velkou výzvu pro všechny zúčastněné. Její úspěch závisí z podstatné části na tom, nakolik jsou rozhodnutí činěna důležitými společenskými skupinami. K důležitým skupinám a aktérům patří i odbory.

Sociální dialog a evropský dialog o trvalém rozvoji dnes probíhají právě pro takovéto utváření budoucnosti. Jak sociální dialog, tak i model trvalého rozvoje se zakládají na účasti aktérů a vidí v nich nositele dalšího rozvoje. Zatímco sociální dialog vidí jako těžiště své práce další rozvoj sociálních záležitostí, pokouší se celosvětově akceptovaný model trvalého rozvoje, podle kterého se mají řídit politikové Evropské unie, o propojení třech dimenzí – ekonomie, ekologie a sociologie.

Trvalý rozvoj je spojen s výraznými změnami pro lidi. Vedle rozvoje nových technologií a důsledků pro pracovní místa v rámci ekologické modernizace se bude také diskutovat o našem modelu blahobytu. Nezávisle na rozporech v představě o modelech budoucnosti je většina aktérů debaty jednotná v tom, že v nadcházejícím procesu budou vítězové a poražení. Nezaměstnaností jsou ohroženy celé branže a mnoho vlád se pokouší odbourávat systémy sociálních jistot. Proto se zdá být důležité popsat trendy již včas, rozvíjet pozitivní koncepty a zmírnit negativní dopady vývoje.

Ústředním problémem však je, že sociální aspekty sehrávají v diskusi o trvalém rozvoji dosud příliš malou roli a stále ještě existuje výrazná nejasnost v tom, co je resp. mohl by být, skutečně sociální trvalý rozvoj. Spočívá to také v tom, že neexistuje žádná všemi lidmi uznávaná definice toho, co má být v rámci diskuse o trvalém rozvoji chápáno pod pojmem „sociální“. Provedené pokusy výrazně trpí dosavadním podceňováním tohoto tématu a mohou proto zatím poskytnout nanejvýš všeobecné popisy. Pro jednotlivé hospodářské sektory a odvětví proto v současnosti existuje více otázek než odpovědí. Mimoto je diskuse vedena především ve vědě a na několika podnikových špičkách, aniž by se přihlíželo k základnímu principu participace. Koná se to bez relevantních aktérů, a proto je třeba pochybovat, zda výsledky dosáhnou akceptanci potřebnou pro svou realizaci.

Existují však již iniciativy, které se pokoušejí tento nedostatek napravit. Zejména konceptem Corporate Social Responsibility (CSR) v zelené knize „Evropské rámcové podmínky pro sociální zodpovědnost podniků“ Evropské komise z roku 2001, ale také konkrétními označeními jako certifikátem Forest Stewart Council (FSC) a programem Flower Label Programm (FLP) se mají dát to pohybu procesy, které by nastolily rovnováhu tří známých pilířů trvalého rozvoje.

Pro budoucnost bude důležité vyvinout sociální standardy, které dají jednajícím aktérům možnost přezkoumat a dále rozvíjet sociální podmínky. Zde je kladen velký důraz na odbory, aby silněji uplatňovaly zájmy pracujících.

 

Praha

Zástupci českých, polských, německých a evropských odborů podepisují dohodu o spolupráci v oblasti sociálních standardů

 

top

 

3 Co znamená trvalý rozvoj?

Pojem "Sustainable Development" (trvalý resp. trvale udržitelný rozvoj) se stal od vydání závěrečné zprávy Světové komise životního prostředí a rozvoje (World Commission on Environment and Development) "Our Common Future" (Zpráva Brundtlandové) orientačním rámcem pro celosvětovou debatu o budoucnosti. Vychází z toho, že lidstvo je schopno „vytvořit budoucnost, která bude charakterizována větším blahobytem, sociální spravedlností a jistotou. …vývojem, který bude schopen pokrýt současnou potřebu, aniž by zároveň bral pozdějším generacím možnost pokrýt jejich vlastní.“ (Zpráva Brundtlandové str. 1). Zpráva zdůrazňuje úzkou souvislost mezi ekologickými a sociálními cíli. Tato jednota však byla dodnes příliš málo tématizována a konkretizována.

Nejpozději od roku 1992, kdy se v Rio de Janeiro konala konference OSN pro životní prostředí a rozvoj, se stal tento pojem ústředním motivem globální ekologické diskuse. Tehdy se zavázalo 178 zemí, že vyvinou národní strategie trvale udržitelného rozvoje.

Zásadní výsledky byly shrnuty v Agendě 21. Zasazuje se za spojení ekonomické stability, udržení ekologické funkčnosti přírody a sociální spravedlnosti. Tyto tři aspekty nemohou být pojednávány odděleně nebo dokonce stavěny proti sobě.

 

top

 

3.1 Tvoří trojúhelník trvale udržitelného rozvoje

Trvalý rozvoj chce dnešním generacím umožnit uskutečnění jejich potřeb, aniž by bylo ohroženo uspokojení potřeb budoucích generací. K tomu je zapotřebí udržet naše přírodní zdroje, zlepšit hospodářský vývoj a umožnit lidem důstojné životní podmínky.

Trojúhelník trvalé udržitelnosti odkazuje na rovnoprávné sledování daných tří dimenzí – ekologie, ekonomie a sociálna – a je základním principem trvalého rozvoje. Neexistuje žádná dohoda, jak mají vypadat konkrétní obsahy těchto dimenzí. Přesné cíle vyjednávají důležité společenské skupiny. Přitom je jisté, že různé zájmy mohou vést ke konfliktům. Odbory se musí těchto procesů účastnit a hájit oprávněné zájmy svých členů.

Některé ze všeobecných obsahů, které se „prosadily“ v dosavadní diskusi, znějí:

 

 

Ekologie

  • Šetrné nakládání s přírodními zdroji, zejména s neobnovitelnými
  • Zabránění riskantnímu usazování škodlivin
  • Zabránění nadměrnému zatěžování ploch
 

 

Ekonomie

  • Udržení ekonomické výkonnosti společnosti pro budoucí generace
  • Řádné mezinárodní hospodářské vztahy
  • Mají být podporovány inovační schopnost, připravenost inovovat a společenská změna
  • Soulad mezi individuálními zájmy a obecným blahem
 

Sociálno

  • Ukončení světové chudoby
  • Odpovídající mzdy
  • Sociální zabezpečení
  • Možnost celoživotního vzdělávání
  • Účast ve společnosti a na pracovišti
  • Zamezení diskriminace

 

Účastníci konference v Riu zdůraznili, že trvalý rozvoj by vyžadoval rozsáhlé změny našeho hospodaření a také našeho životního stylu a z toho by mohla vyplynout nejistota ohledně osobního dopadu, strachu z budoucnosti a možné potenciály konfliktů.

Proto by měly být nutné procesy rozhodování veřejné a srozumitelné všem občanům, aby bylo trvalé využívání zdrojů životního prostředí sociálně přijatelné. Proto byla v Agendě 21 požadována účast všech společensky důležitých skupin.

Od roku 1992 se koná pod vedením OSN pravidelný konzultační proces. Komise pro trvalý rozvoj (CSD) zasedá každoročně v New Yorku, aby jednala o ústředních otázkách a tématech za účasti politických zastoupení národů, jakož i zástupců všech důležitých společenských skupin (stakeholder). V současnosti vysílá devět v OSN uznávaných stakeholder – ke kterým patří také odbory – své zástupce do New Yorku.

Evropská unie se rovněž zabývá od roku 1992 otázkami trvalého rozvoje. Tak zněl název pátého ekologického akčního programu ze stejného roku „Za trvalý a ekologický rozvoj“.

V červnu 2001 schválila Evropská rada v Göteborgu strategii Evropské unie pro trvalý rozvoj a rozšířila tak strategii z Lissabonu, které dosud zahrnovala sociální a hospodářskou dimenzi, o ekologický pilíř.

V závěrech předsednictva byly převzaty základní rysy „Strategie Evropské unie pro trvalý rozvoj“, které schválila v květnu 2001 komise. Přitom byla komise vyzvána, aby se zabývala příspěvkem EU k trvalému rozvoji ve světovém měřítku a aby vypracovala s ohledem na plánované uzavření „celosvětového paktu“ při vrcholném setkání v Johannesburgu (srpen/září 2002) řadu strategických komponent.

 

Důležité etapy na cestě k trvalému rozvoji
1987 Zpráva Brundtlandové „Our Common Future“ (Naše společná budoucnost)
  první definice pojmu „Trvalý rozvoj“
1992 Konference OSN za životní prostředí a rozvoj v Rio de Janeiro
  178 národů se zavázalo k modelu „Trvalého rozvoje“
  důležitými dohodami:
  • Agenda 21
  • Deklarace o životním prostředí a rozvoji
  • Konvence na ochranu klimatu
1997 Uvedení myšlenky trvalého rozvoje v Amsterodamské smlouvě o Evropském společenství
  Světová klimatická konference v Kyoto
1999 Návrh Globálního paktu Spojených národů
2001 Schválení strategie trvalého rozvoje Evropskou unií
2002 Světová konference o trvalém rozvoji v Johannesburgu
 

 

top

 

3.2 Sociální kritéria

Ačkoliv dosud neexistuje žádná všeobecně uznávaná konkretizace konceptu trvalé udržitelnosti pro jednotlivé sektory, rýsují se cílové roviny stále výrazněji. Pro sociální trvalou udržitelnost jsou zvlášť důležité následující body:

  • Sociální zodpovědnost managementu vůči zaměstnancům a externím stakeholders
  • Personální rozvoj a budoucnost pracovních míst
  • Vyplácení přiměřených pracovních odměn
  • Kvalita pracovních míst
  • Utváření ochrany při práci
  • Zamezení sociální diskriminaci
  • Dodržování kolektivních smluv
  • Kvalifikace a další vzdělávání ve smyslu celoživotního učení
  • Možnost organizování zaměstnanců
  • Účast pracujících na vnitropodnikových procesech

Uspokojivá budoucnost naší společnosti závisí také na tom, nakolik se podaří tento katalog dále utvářet, upřesňovat a dospět k všeobecně akceptovaným standardům kvality. Konečně jde o rozvoj sociální strategie trvalé udržitelnosti, která by byla kompatibilní s oblastmi ekologie a ekonomie.

 

top

 

3.3 Model stromu

Trvalý rozvoj musí být prověřitelný a uskutečnitelný! Koncept „Trvalý rozvoj“ schválený více než 178 vládami v roce 1992 v Rio de Janeiro byl představen jako model, který má být/měl by být konkretizován světovým společenstvím, jakož i jednotlivými státy, regiony a obcemi. Přitom jde o to připravit vždy konkrétní zadání, které je natolik srozumitelné, aby mohlo být také realizováno.

Možným modelem pro lepší znázornění různých stupňů je model stromu, který rozvíjí od obecného modelu přes hlavní linie a z nich odvozené cíle nakonec indikátory:

Kmen - model

Větve - hlavní linie

Větévky.- hlavní cíle

Listy - indikátory

Indikátory jsou měřitelné ukazatele nebo znaky. Indikátory trvalého rozvoje zjednodušují komunikaci týkající se trvalého rozvoje, převádějí koncept do obrazů, čísel, požadovaných stavů. Slouží k tomu, aby se diskuse o trvalém rozvoji dala poměřit s realitou.

Indikátory jsou užitečné nástroje pro posouzení, zda určitá aktivita nebo určité opatření přispělo k trvalému rozvíjení. Jsou však také zatíženy mnoha problémy. Své problémy mají především v tom,  aby přesně určily, co má být měřeno. Toto je úkolem politiky ve spolupráci se společensky důležitými aktéry resp. skupinami. Teprve když se zapojí tito důležití aktéři, může také dojít k potřebnému souhlasu společnosti, aniž by byl určitý trvalý rozvoj určen ke ztroskotání.

V debatě o trvale udržitelném rozvoji musí být vedle zásadních cílů vyvinuty i vertikální (celosvětové, národní, regionální, místní) a horizontální (branže, podniky …) indikátory pro dané tři dimenze.

Odbory se musejí tohoto procesu účastnit a své představy o sociální spravedlnosti převádět do praxe.

 

tree

 

top

 

4 Možnosti účasti odborů

4.1 Globální pakt Spojených národů

Devět principů Globálního paktu Spojených národů

Dne 31.01. 1999 navrhl generální tajemník OSN na světovém hospodářském fóru v Davosu Globální pakt mezi Spojenými národy a soukromým hospodářstvím. Podniky a jiné soukromé instituce, které se ke globálnímu paktu připojí, se mají pak zavázat k naplnění následujících cílů a hodnot v rámci své podnikové politiky:

Lidská práva

1. hospodářství má podporovat ochranu mezinárodně vyhlášených lidských práv, dbát na ně a

2. zajistit, aby se nepodílelo na porušování lidských práv.

Pracovní vztahy

3. hospodářství má dbát na svobodu shromažďování a tarifní svobodu a i nadále se zasazovat za

4. odstranění všech forem nucené a povinné práce,

5. skutečné odstranění práce dětí a

6. za odstranění diskriminace na pracovišti i v povolání.

Životní prostředí

7. hospodářství by mělo přistupovat k ekologickým potřebám s rozvahou,

8. iniciovat podporu zodpovědného nakládání se životním prostředím a

9. zasazovat se za rozvoj a rozšiřování ekologických technologií.

 

top

 

4.2 Odbory a trvalý rozvoj

Agenda 21 schválená na konferenci v Riu věnovala vlastní kapitolu pracujícím a odborům: Kapitola 29 „Posílení role pracujících a jejich odborů“.

Výchozím bodem je konstatování, že snahy o realizaci strategie trvalého rozvoje s sebou přinesou procesy přizpůsobování a možnosti jednání na státní a podnikové úrovni, kterými budou zvláštní formou dotčeni pracující. Odbory budou pro své zkušenosti z průmyslových změn, ale i z důvodů velmi vysoké priority, kterou přikládají ochraně pracovního prostředí a s ním souvisejícího přírodního prostředí, jakož i kvůli své angažovanosti za sociálně zodpovědný hospodářský rozvoj, považovány za nositele jednání, aby se usnadnilo dosažení trvale udržitelného rozvoje.

Za podstatný celkový cíl vyhlašujeme: „boj proti chudobě a trvalou plnou zaměstnanost jako příspěvek k bezpečnému, čistému a zdravému životnímu prostředí – jak pracovnímu, tak i společenskému a přirozenému prostředí. Pracující se proto mají dalekosáhle podílet na realizaci a vyhodnocování opatření navrhovaných v souvislosti s Agendou 21“.

Mezinárodní svaz svobodných odborů (MSSO) se zúčastnil spolu s četnými národními odbory mnoha konferencí k trvalému rozvoji – a také konferencí Komise pro trvalý rozvoj – a zastupoval zájmy pracujících. Přitom se zejména pokoušel a pokouší zajistit uznání Core Labour Standards Mezinárodní organizace práce (MOP/ILO).

MSSO má snahu úzce spolupracovat s národními odbory, ale také s nadřazenými kooperacemi jako je Evropský odborový svaz (EOS).

Také IG BAU se zapojila do tohoto procesu. Tak se například zúčastnilo konference v Johannesburgu v srpnu/září 2002 několik členů IG BAU.

 

top

 

4.3 Evropský Sociální dialog

Již v Římských smlouvách bylo jedním z úkolů Komise podporovat úzkou spolupráci mezi členskými státy na poli koaličního práva a kolektivních vyjednávání mezi zaměstnavateli a zaměstnanci.

V roce 1985 zahájil Val Duchesse Sociální dialog a tehdejší předseda Komise Jacques Delors jej přijal, aby zapojil evropské zaměstnavatele a pracující do svých reform (Jednotné evropské akty, vnitřní trh a měnová unie) a získal jejich podporu. Od té doby existuje pravidelná výměna názorů mezi Komisí (později i Radou) a sociálními partnery o všech sociálních a hospodářskopolitických projektech EU. Za stranu sociálních partnerů se těchto porad účastní evropský svaz průmyslu UNICE, svaz státních podniků CEEP a Evropský odborový svaz (EOS). Maastrichtskou smlouvou (Sociální protokol) byla zavedena povinná konzultace všech zájmových svazů k sociálním tématům a možnost uzavírání kolektivních smluv. Uzavřeny byly již m.j.

  • Rámcová dohoda o rodičovské dovolené, 14. prosince 1995
  • Rámcová dohoda o dovolených pro pracovní poměry na zkrácený úvazek ze 6. června 1997
  • Rámcová dohoda o pracovních smlouvách na dobu určitou z 18. března 1999
  • Rámcová dohoda za zlepšení odměn zaměstnanců v zemědělství členských států Evropské unie (doporučení) z 24. července 1997

Od prvního ledna 1999 se zřizují pro sektory (mimo jiné zemědělství a stavebnictví) výbory pro sektorální dialog. Společně přijaté texty od roku 2000:

  • Konference EFA a GEOPA/COPA k odměňování zaměstnanců v zemědělství Evropské unie, Saint-Raphael, Francie, 12./13. dubna: Závěrečné prohlášení ze 13. dubna 2000.
  • Bílé knihy evropských sociálních partnerů o zaměstnanosti a zemědělství: zajištění zaměstnanosti prostřednictvím vzdělávání a školení v evropském zemědělství, 13. duben 2000.
  • Směrnice pro postřikovače: Postřiková technika, životní prostředí a bezpečnost, 8. listopad 2000.
  • Bezpečnostní příručka pro lesnictví, 8. listopad 2000.
  • Evropská dohoda o odborném vzdělávání v zemědělství, 5. prosinec 2002.

 

top

 

4.4 Evropský hospodářský a sociální výbor

Evropský ekonomický a sociální výbor ESV je poradním orgánem Evropské komise a Rady ministrů EU při návrzích zákonů. Jeho vyslechnutí je povinné v určitých sociálních nebo ekonomických otázkách, jako například pro oblasti zemědělství, doprava, sociální politika, vzdělávání nebo ochrana spotřebitelů. Výbor může být vyslechnut i Evropským parlamentem.

ESV reprezentuje vedle zaměstnavatelů, zaměstnanců, zemědělců nebo spotřebitelů i další důležité zájmové skupiny z ekonomického a sociálního života. Jeho 222 členů je jmenováno na návrh zemí EU Radou ministrů. Jejich funkční období činí čtyři roky. Všichni členové jednají nezávisle. Členové EU s vysokým počtem obyvatel, mezi nimi také Německo, vysílají po 24 zástupcích do ekonomického a sociálního výboru. Smlouva z Nice předpokládá po vstupu 10 států, ke kterému dojde v roce 2004 a až přistoupí i Bulharsko a Rumunsko, rozšíření počtu členů na 344.

Funkce a kompetence

ESV je apolitickým grémiem s poradní funkcí, který poskytuje evropským sociálním partnerům (zaměstnavatelé, zaměstnanci, odbory, svazy spotřebitelů atd.) možnost zaujímat formálně stanovisko k politice EU. Pro svou poradní funkci je ESV, jeho členové a jimi zastupované organizace, zapojen do procesu rozhodování. Složení ESV odpovídá jeho roli jako hlásná trouba různých sociálních a höspodářských zájmových skupin z členských zemí.

Funkce Ekonomického a sociálního výboru v legislativním procesu

ESV vykonává svou činnost tak, že předkládá Komisi, Radě a Evropskému parlamentu svá stanoviska k různým otázkám. Tato stanoviska vypracovávají členové ESV z jednotlivých hospodářských a sociálních oblastí Evropské unie.

V jednom stanovisku k „Vyhodnocení strategie EU pro trvalý rozvoj – průzkumné stanovisko“ bilancuje ESV politiku Evropské komise a poskytuje výhled do budoucnosti. Závěr k tématu Sociální standardy ESV zní: že sociální dimenzi musí být při přepracování strategie  pro trvalý rozvoj přisuzován velký význam, pokud nemá na konci dojít celá strategie a její přínos k újmě. ESV definuje čtyři oblasti, kterým má být přikládána zvláštní důležitost:

  • Ústředním aspektem trvale udržitelného pracovního života je kvalita práce ve společnosti charakterizované plnou zaměstnaností.
  • Sociální a ekonomické dopady stárnutí populace musí být důkladně zanalyzovány, aby mohly být včas zjištěny společenské změny a přizpůsobena odpovídající politika.
  • Potlačování chudoby je ústředním cílem stejně jako s ní spojená diskriminace části společnosti.
  • Zajištění zdraví je společenskou povinností a základním právem občanů.

Jako velmi účinný nástroj by mohla posloužit charta trvalého sociálního rozvoje.

Výběr stanovisek, která poskytli zástupci odborů:

  • Stanovisko Evropského ekonomického a sociálního výboru k „Situaci v zaměstnanosti v zemědělství EU a v uchazečských zemích, možnosti jednání do 2010“ z 29. ledna 2004.
  • Stanovisko Ekonomického a sociálního výboru k tématu „Obnovitelné zdroje: příspěvek venkova k aktivní ochraně klimatu a k trvalému rozvoji“ ze 4. srpna 2000.
  • Stanovisko Ekonomického a sociálního výboru k tématu „Rozvoj iniciativy k úpravě rámcových podmínek pro zaměstnávání zemědělských sezonních dělnic a dělníků ze třetích zemí“ z 24. května 2000.

 

top

 

4.5 Sociální zodpovědnost podniků: nová strategie Komise na podporu trvalého rozvoje

Evropská komise schválila v červenci 2002 novou strategii na podporu sociální zodpovědnosti podniků nazvanou CSR. CSR je definována jako dobrovolné sociálně a ekologicky zodpovědné jednání podniků spojené s jejich základní činností, které přesahuje rámec zákonem stanovených povinností. Tato strategie má vést podniky k tomu, aby významněji přispívaly k trvalému rozvoji. V dokumentu o strategii je požadována nová sociální a ekologická role podniků ve světovém hospodářství.

Komise musí sehrát v oblasti CSR důležitou roli:

  • Má podněcovat podniky v celé Evropě, aby si vyměňovaly Best Practice (nejlepší zkušenosti) a stanovovaly společné zásady vyhodnocování.
  • Mimoto bude Komise pracovat na integraci zásad CSR do všech ostatních politik EU, např. podporou lepšího chápání CSR v rozvojových zemích.
  • Komise zveřejní v roce 2004 zprávu o činnosti evropského Stakeholder-fóra.
  • Zároveň bude zřízeno evropské Stakeholder-fórum EMS, které má sloužit všem aktérům – sociálním partnerům, tzn. odborům a podnikům, civilní společnosti, spotřebitelům a investorům, jako platforma, aby se stanovil jednotný koncept EU a vypracovaly příslušné směrnice, vyměňovaly Best Practice, určily postupy a sjednotily objektivní vyhodnocovací metody a nástroje regulace, jako např. sociální pečeť kvality.

Počátky diskuse o CSR na úrovni EU sahají až do roku 1995: tehdy zveřejnila skupina evropských podniků a prezident Evropské komise Jacques Delors manifest podniků proti diskriminaci. To vedlo k vytvoření evropské sítě podniků, která podporuje dialog mezi podniky a výměnu Best Practice k CSR (CSR Evropa). Zcela nahoru do politické agendy EU se však CSR dostala teprve na Evropském jednání na nejvyšší úrovni v Lissabonu v březnu 2000. Poprvé apelovali šéfové států a vlád EU na zodpovědnost podniků a vyzvali je, aby přispěly k realizaci nového strategického cíle EU, stát se do roku 2010 nejvíce konkurenceschopným a integračním hospodářstvím světa. Na základě toho Komise vydala v červenci 2001 Zelenou knihu o CSR.

Požadavky odborů na CSR znějí:

  • Pokud mají být praktiky CSR hodnověrné, nesmějí být rozvíjeny, realizovány a vyhodnocovány jednostranně podniky; je třeba zapojovat všechny stakeholders.
  • Sociální a ekologické podávání zpráv by mělo být povinné a ověřitelné.
  • CSR je spojena s Corporate Governance, neboť podniky musejí přebírat za svou činnost zodpovědnost.

 

top

 

FSC Logo 

4.6 Forest Stewardship Council (FSC)

Cílem FSC je ekologicky únosné a sociálně spravedlivé lesní hospodářství. Má se dosáhnout narovnání zájmů mezi ekologickými a sociálními požadavky a ekonomickými nároky na les.

Organizace

Při organizaci sleduje FSC trojrozdělení na ekologii, sociálno a ekonomii. Jak u FSC mezinárodně tak i  v národních pracovních skupinách existuje přísný tříkomorový systém: Členství je dobrovolné, členové se musejí proto při přijetí rozhodnout buď pro ekonomickou, sociální nebo ekologickou komoru a svůj zápis příslušně zdůvodnit. Aby nedocházelo ke globální nerovnováze v předpolí, vytvořilo FSC na globální úrovni vedle tříkomorového systému vyrovnání pro členy severní a jižní polokoule. Každá komora má při rozhodováních stejný počet hlasů. Žádná komora tak nemůže druhou přehlasovat. I neplacené představenstvo se řídí tímto trojrozdělením: vedle předsedy představenstva dosazuje každá komora jednoho svého předsedu a jednoho zástupce.

Standardy

Ve standardech FSC jsou definovány minimální hodnoty, které zaručují, že budou základní ekologické funkce lesního ekosystému dlouhodobě zajištěny. Zároveň se však hledá způsob uspokojení zájmů všech skupin obyvatelstva, kterých se les nějak dotýká. Standardy předpisují i spravedlivé a bezpečné pracovní podmínky. I přes tyto vysoké požadavky na ekologické nakládání s lesem a sociální spravedlnost, zůstává využívání lesa rovnoprávným a důležitým principem FSC.

V Německu platí např. tyto zásady:

Ekologické využívání
  • Zásadně nemá docházet k vytváření mýtin
  • Nepoužívají se biocidy
  • Mrtvé dřevo zůstává v lese
Sociálně únosné pracovní podmínky
  • Pracovníci se zaměstnávají pokud možno celoročně
  • Pravidelná školení
  • Povinnost pečlivě vybírat dodavatele výkonů
  • Uznávají se práva na využívání lesa
Efektivní hospodaření
  • Dosahování vysoké kvality dřeva
  • Pravidelné provádění lesní inventury
  • Produkování tržního, pokud možno silného dřeva
  • Trvalé zásobování trhu

 

top

 

Flower Logo

4.7 Flower Label Programm zaps. sp.

Květiny z ekologické výroby, která probíhá ve zdravých pracovních podmínkách

V roce 1998 založily

  • zájmové svazy obchodníků s květinami, velkoobchodu s květinami a dovozového obchodu (BGI),
  • oborový svaz Německých floristů (FDF),
  • organizace pro lidská práva FIAN (FoodFirst Informations- & Aktions-Netzwerk),
  • evangelická pomocná organizace „Chléb pro svět“, dětská pomocná organizace „terre des hommes“ a
  • průmyslové odbory Bauen-Agrar-Umwelt (IG BAU)

„Flower Label Programm“.

Tento program stanovuje směrnice pro ekologickou produkci květin probíhající v důstojných lidských podmínkách. Zahrnuje sociální a ekologické standardy a dohlíží na jejich dodržování v mezinárodní produkci květin.

V pozadí stála situace na německém květinovém trhu. V Německu se ročně vydává za řezané květiny okolo čtyř miliard EURO. Z toho je produkováno asi 12 % řezaných květin v Německu, zbývající část květinové produkce prodávané na domácím trhu je dovážena ze zahraničí. Z květin dovážených do Německa pochází mnoho z Holandska – ale téměř polovina celkově prodaných květin v Německu pochází z jiných zemí jako je Ekvádor, Kolumbie, Keňa, Zimbabwe, Izrael, Španělsko, Turecko atd.

V těchto zemích pracují zejména ženy na květinových farmách, jejichž pracovní podmínky často nevypadají „růžově“. Chybějící ochrana při práci vede k nehodám, nedostatečné pracovní smlouvy a úpravy pracovní doby k rodinným problémům, chybějící ochrana životního prostředí k lokálním zátěžím. 

Květinové farmy, které jsou zapojeny do Flower Label Programm, musejí splňovat mj. tyto standardy:

  • Volnost pro odbory
  • Zákaz dětské a nucené práce
  • Pevné smlouvy a nadprůměrné sociální plnění
  • Ochrana a bezpečnost zdraví při práci
  • Zodpovědné nakládání s přírodními zdroji
  • Zákaz vysoce jedovatých prostředků na ochranu rostlin.

Všechny členské farmy FLP jsou povinny zachovávat celosvětově uznávaná pracovní práva, která stanovuje Mezinárodní organizace práce (ILO). Jakákoliv květinová farma na světě se může nechat přezkoušet od nezávislých znalců na standardy FLP a stát se členem Flower Label Programm – předpokladem je, aby výše uvedené standardy byly naplněny. Skupiny pro lidská práva a odbory mají právo na namátkové zkoušky. Pro dělníky a dělnice se v každé zemi zřizují důvěryhodné kanceláře pro stížnosti. Po přezkoušení obdrží farmy certifikát FLP a tím jsou oprávněny nabízet na trhu květiny s pečetí FLP.

V současné době existuje již více než 50 květinových farem v Keni, Ekvádoru, Zimbabwe, Jižní Africe, Tanzanii a Kolumbii, které se staly členy Flower Label Programm. Na těchto farmách nyní existují lepší pracovní podmínky. Díky FLP získají mnohé květinářské dělnice poprvé

  • trvalé pevné smlouvy
  • placenou mateřskou dovolenou
  • minimální mzdy a
  • dodatečné sociální plnění.

V afrických zemích žijí dělníci často na květinových plantážích. Řádné domy s dostatečným zásobováním vodou jsou proto jednou z podmínek pro získání pečeti. Poskytování cenově výhodných potravin a malých zeleninových zahrádek je důležité pro zabezpečení lidského práva na stravu. Pro nakládání s ochrannými prostředky na rostliny jsou stanovena přísná bezpečnostní opatření. Ochranných prostředků na rostliny se ještě nemůžeme zcela vzdát, ale problematické prostředky jsou z našeho programu vyloučeny.

V Německu se nabízejí květiny vyprodukované na těchto farmách v současnosti ve více než 700 květinářstvích.

 

top

 

4.8 Iniciativy odborů na národní úrovni

I na národní úrovni se mohou odbory podílet na procesu trvalého rozvoje a tím na prosazování sociálních a ekologických standardů. Za všechny četné iniciativy jmenujme alespoň dvě:

Dialog s cementářským průmyslem

Vzhledem ke zvlášť výbušné situaci v cementářství jako intenzívním spotřebiteli energie, se po diskusi o ekologické dani vytvořil pracovní kroužek, který se zamýšlí nad cestami k trvalé udržitelnosti cementářského průmyslu.

„Plus pro práci a životní prostředí“

IG BAU vypracovala spolu s Greenpeace projekt, který má prakticky ukázat slučitelnost ochrany životního prostředí a rozvoje zaměstnanosti (http://www.arbeit-und-umwelt.de). Cílem je sanace stávajícího bytového fondu za pomoci určitých kritérií. Za to obdrží bytové stavební firmy značku kvality.

 

top

 

5 Přeshraniční odborářská práce

O globálním myšlení a lokálním jednání

Výše uvedené příklady na zlepšení sociálních standardů a s tím i nutné možnosti vlivu ukazují, že ze strany odborů je možné ovlivňování. Příklady však také jasně ukazují, že právě stanovení sociálních standardů může být sotva vyřešeno jedněmi odbory s národní kompetencí. Správnou odpovědí na to jsou hesla „mezioborová práce“ a „přeshraniční práce“. Zde několik příkladů:

 

Utváření ochrany při práci

Na příkladu ochrany zdraví při práci v zemědělství je toto výrazné!

21. června 2001 byla schválena Mezinárodní organizací práce (MOP) dohoda o ochraně při práci v zemědělství (Dohoda 184) a doporučení týkající se ochrany při práci v zemědělství (Doporučení 192). Těmito dokumenty jsou poprvé zaručovány pracujícím v zemědělství v rámci mezinárodního práva stejná práva a stejná ochrana jako ostatním skupinám pracujících.

Evropská komise schválila několik směrnic pro oblast bezpečnosti a ochrany zdraví při práci. Se závazným převzetím evropského práva do stávajícího zemského práva platí v každé členské zemi stejné standardy. Od 1. května 2004 platí tato nařízení také pro nově přistupující země.

Schválit dohodu nebo směrnici je jedna věc – uvést standardy v podnicích do praxe je věc druhá.

Zprávy z podniků stále znovu ukazují, že ve všech zemích je ještě výrazná potřeba jednání. Zemědělství, lesnictví a stavebnictví patří stále ještě k oborům, ve kterých dochází k mnoha pracovním úrazům. Z tohoto důvodu považovaly odbory za pokrok,  že v rámci společné zemědělské politiky měla být ochrana a bezpečnost zdraví při práci v zemědělství postavena na stejnou úroveň důležitosti jako ekologické a ekonomické standardy. Plánovalo se, že by při porušení bezpečnosti a ochrany zdraví při práci mohly být podnikům kráceny dotace. Je nepochopitelné, proč se toto neobjevilo v posledním nařízení. Má snad ochrana lidí menší cenu než ochrana zvířat?

U této tématiky však odbory tak lehko nepovolí.

Jsou plánovány konkrétní přeshraniční akce, kterých by se mělo účastnit pokud možno mnoho kolegyň a kolegů:

  • Užší přeshraniční spolupráce (Německo, Čechy, Polsko) odborníků na oblast prevence
  • Přeshraniční poznávání best practice v podnikové prevence.
  • Profesní družstva připraví informace v polském jazyce, neboť polské sezonní pracovní síly musejí být informovány o bezpečnostních opatřeních v mateřském jazyce.
  • Začínáme s iniciativou, aby byly všechny společné zákony a směrnice přeloženy do všech jazyků členských zemí EU.
  • Spolu s Evropskou federací zemědělských odborů jsme dohodli evropskou informační kampaň o nebezpečných látkách v zemědělství.

 

Dodržování kolektivních smluv

Mnoho oblastí ještě vůbec nepodléhá tarifním úpravám. Tam, kde nějaké existují, se za jejich prosazení v podniku musí bojovat. Jak v zemědělství tak i ve stavebnictví se konají mezi odbory konzultace o tarifním vývoji. Příkladem toho jsou projekty:

Kolektivní dohody v zemědělství severozápadní Evropy

Přeshraniční tarifní úpravy a rozvoj pracovních vztahů ve stavebnictví a v zemědělství Polska.

S nárůstem příležitostné a sezonní práce  a s otevřením hranic bude toto téma v přeshraniční práci nabývat stále většího významu.

 

Kvalifikace a další vzdělávání ve smyslu celoživotního učení

Dlouhou tradici v evropské práci sociálních partnerů má diskuse o společných standardech ve vzdělávání. Ve společné dohodě sociálních partnerů (viz kapitola k sociálnímu dialogu) bylo možné stanovit určitý rámec pro srovnatelnost odborného vzdělávání.

 

Zamezování sociální diskriminaci

Katastrofální ubytování, odmítání tarifních a zákonných plnění – to jsou situace, se kterými jsou často konfrontováni zahraniční pracovnice a pracovníci. Při využívání špatné ekonomické situace jsou najímány ve velkém pracovní síly, které jsou pak nuceny k ilegální činnosti. Po kroku diskriminace sklouznou tito pracovníci často rychle i ke kriminalitě.

Prvním výchozím bodem je informování pracovníků o jejich právech. Dosud se konalo několik informačních shromáždění. Spolu s polskými odbory ZZPR došlo k vydání informační brožury o právním stavu.

Jsou plánovány další aktivity s těžištěm „Důstojné lidské ubytovací podmínky pro zahraniční sezonní pracovníky“. Cílem je prosadit jako sociální standard závazné nařízení o ubytování.

 

top

 


Příloha

 

6.1 Zemědělské odborové svazy společně za sociální standardy v zemědělství

Odborové svazy OSPZV-ASO (Česká republika), ZZPR (Polsko) a IG BAU (Německo), jakož i evropská federace EFFAT diskutovaly 11. – 13. března v Praze v rámci workshopu východ-západ o rozvoji a dodržování rozvoje sociálních standardů v zemědělství.

Vedoucí představitelé odborových svazů konstatují:

Sociální standardy jsou nepostradatelným prvkem při trvale udržitelném rozvoji evropského zemědělství a venkova jako celku.

Při evropském procesu sjednocení nesmí být zhoršovány sociální standardy a životní úroveň zaměstnanců. Naopak - s rozšířením na východ se  musí využít a přenést pozitivní zkušenosti z jednotlivých zemí.

Při evropském procesu sjednocení nesmí být zhoršovány sociální standardy a životní úroveň zaměstnanců. Naopak - s rozšířením na východ se  musí využít a přenést pozitivní zkušenosti z jednotlivých zemí.

Podnikům, které  nebudou dodržovat ustanovení ochrany práce a zdraví nebo se budou  proti němu hrubě prohřešovat, musí být kráceny subvence!

Pro zemědělství a venkov musí být vedle ochrany práce a zdraví  se zástupci civilní společnosti diskutovány, stanoveny a systematicky realizovány další sociální standardy, jako např. v oblastech vzdělávání a návazného vzdělávání, zabezpečení ve stáří, péče o zdraví.

I po rozšíření zůstane zemědělská sezónní práce oblastí, kterou se odborové svazy musí zabývat. Prosazení minimálních tarifních mezd, informací o bezpečnostních předpisech na pracovišti v mateřském jazyce sezónního zaměstnance a prosazení ubytování důstojného pro člověka jsou nejnaléhavější problémy, které se musí řešit.

Odborové svazy chtějí k těmto problémům přistoupit v úzké spolupráci a vyzývají  kompetentní místa, aby se této spolupráce účastnila!

Ilegální práce je stále stejně neřešený problém! Odborové svazy však konstatují, že ilegální zaměstnanec není viníkem. Ten je naopak obětí kriminálních obchodníků a obchodníků s lidmi. Jim se musí činnost znemožnit.

Vysvětlení je nutné před začátkem práce. Proto odborové svazy chtějí už ve vysílajících zemích společně  informovat o právních předpisech v cílových zemích.

Vzhledem k nastávajícímu rozšíření  podepsané odborové svazy potvrzují svoji pevnou vůli pokračovat ve společné cestě úzké spolupráce.

 

Bohumir Duffek, OSPZV-ASO
Leon Grycuk, ZZPR
Hajo Wilms, IG BAU
Arnd Spahn, EFFAT

 

Praha, 13. března 2004

 

top

 

6.2 Literatura a Internetové Adresy

 

Born, Manfred; de Haan, Gerhard: Methodik, Entwicklung und Anwendung von Nachhaltigkeitsindikatoren

www.umweltschulen.de/download/nachhaltigkeitsindikatoren_born_deHaan.pdf

 

Bundesministerium für Umwelt, Naturschutz und Reaktorsicherheit (Hrsg.): Konferenz der Vereinten Nationen für Umwelt und Entwicklung im Juni 1992 in Rio de Janeiro - Agenda 21. Dokumente. Bonn o.J.

 

Europäische Kommission: Grünbuch Europäische Rahmenbedingungen

www.europa.eu.int/comm/employment_social/soc-dial/csr/greenpaper_de.pdf

 

Hauff, Volker (Hrsg.): Unsere gemeinsame Zukunft. Der Brundtland-Bericht der Weltkommission für Umwelt und Entwicklung. Greven 1987 - Brundtland-Report „Our Common Future“ (Unsere gemeinsame Zukunft)

 

Die Europäische Union

Internetauftritt der Europäischen Union (dort auch Internetseiten in den jeweiligen Landessprachen)

www.europa.eu.int

 

CSR: Die Mitteilungen der Kommission mit der neuen Kommissionsstrategie zu CSR finden sich auf der CSR-Homepage:

www.europa.eu.int/comm/employment_social/soc-dial/csr/csr_index.htm

 

FLP

www.flower-label-programm.org

 

FSC-International

www.fsc.org

FSC-Deutschland

www.fsc-deutschland.de

 

Informationen zum Thema Nachhaltigkeit

www.umdenken.de/akademie/index,id,17.html

www.nachhaltigkeit.aachener-stiftung.de

 

Sozialer Dialog und WSA

www.europa.eu.int/eur-lex/de/about/pap/process_and_players4.html

www.europarl.eu.int/factsheets/4_8_6_de.htm

www.esc.eu.int/pages/intro_de.htm

 

top

 


V rámci této brožury bylo možné ukázat jen část akčních oblastí. Bilance ukazuje možnosti vlivu sociálních partnerů. Základem pro to je nepřetržitá práce s jasně stanoveným cílem a úzká spolupráce na evropské úrovni.

 


Impressum

Vydavatel: Industriegewerkschaft Bauen - Agrar - Umwelt

Text: Peter Kern

Přeložila: Zuzana Sell Jaresová

Berlin 2004

 

BMWI Logo

Brožura vznikla za podpory Spolkového ministerstva hospodářství a práce

 

PECO Logo

 

 
   
 

© 2006 PECO-Institut e.V. | IMPRESSUM | KONTAKT